Rychlejší soudy

Místo slibů máme fungující řešení pro rychlé, otevřené a kvalitní soudnictví

Opožděná spravedlnost rovná se žádná spravedlnost. Nenecháme občany zbytečně léta čekat ve sporech o děti, na ochranu před svévolí úřadů či v trestních věcech. Například v Rakousku mají dvakrát méně probíhajících trestních věcí starších dvou let než u nás. Přitom soudní průtahy či nespravedlivá rozhodnutí mají na lidi a rodiny fatální dopad.

Lepší soudnictví je tak v zájmu nás všech.
Jak na to? Soudní statistiky.

diagram.svg

Jedním z nutných kroků pro rychlejší, otevřenější a kvalitnější justici jsou soudní statistiky, díky kterým budeme umět vyhodnotit efektivitu práce soudů i soudců.

questions_icon.svg

Bez statistik navázaných na elektronický soudní spis a odbornou kontrolu zevnitř justice nelze měřit pokrok. Žádná obdobná data k analýze v současnosti nemáme. Jak pak máme vědět, kde je prostor pro zlepšení a jaké změny by mohly pomoci?

Proč to potřebujeme?

POZDNÍ SPRAVEDLNOST = ŽÁDNÁ SPRAVEDLNOST

Transparentnost soudů a soudců potřebujeme, aby byly dostupné komplexní informace o rychlosti a kvalitě jejich rozhodování. To v kombinaci s dalšími opatřeními, které máme v programu, jako je například rekodifikace procesních předpisů, pomůže soudy zrychlit. Protože spravedlnost, která přijde pozdě, není žádná spravedlnost.

Jak to vypadá dnes?

Publikované statistické údaje o soudech jsou dnes
nepřehledné, neúplnéšpatně dostupné.

K nalezení jsou na cslav.justice.cz, ale práce s nimi je uživatelsky nepřívětivá. Statistiky konkrétního soudce jsou již dnes dostupné na vyžádání podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Přehledná podoba statistik o jednotlivých soudcích však dostupná není. Zcela veřejný je již dnes Registr justičních činitelů, kde jsou údaje o soudu, úseku soudu, roku jmenování a zda byl soudce v KSČ. Zcela veřejné jsou i anonymizované rozsudky soudce, což je projekt, který postupně nabíhá na krajských soudech, ale není s ostatními registry nijak propojen. Sbírku významných rozhodnutí Nejvyššího soudu si musí člověk za drahé peníze kupovat od soukromého nakladatelství.

Jak to chceme my?

Představujeme prototyp soudních statistik. Chceme-li soudy zrychlit a zlepšovat jejich kvalitu, musíme mít nástroj, jak zrychlení a kvalitu měřit. Takto by mohly vypadat údaje a statistiky o každém soudu a soudci v naší zemi.

Profesní údaje
Významná rozhodnutí
Rychlost rozhodování
Míra zrušených rozhodnutí
Kárná řízení
Publikační činnost
Odměňování

Profesní údaje, přehled rozhodnutí včetně zvýraznění těch významných, informace o případném kárném řízení, o publikační činnosti a o odměňování. Jakmile se nastaví správně systém, mohly by přibýt i relevantní statistiky o rychlosti rozhodování a  míře potvrzených či zrušených rozhodnutí v rámci všech instancí.

Vše přehledně na jednom místě a v uživatelsky přívětivé podobě.

Zobrazit prototyp
statistik soudce

Prototyp statistik soudce
transparent_green_infobox.svg

Relevantní a srovnatelné údaje o rychlosti naší justice jsou pro pokrok důležité. Zároveň se ale chceme vyhnout tomu, aby u soudců někdo nekompetentně tlačil na rychlost na úkor kvality. Statistiky by i proto minimálně zpočátku sloužily pouze pro vnitřní potřeby justice. Předsedové jednotlivých soudů by tak měli přehledné informace o činnosti a výsledcích svého soudu a jeho soudců. Teprve pokud se systém se osvědčí, můžeme statistiky o rychlosti soudce zveřejnit jako zbytek profilu soudu a soudce.

Často kladené dotazy

Každý soudce funguje pod určitým časovým tlakem, aby rozhodoval o věcech účastníků řízení v rozumné době. Měření rychlosti by rozhodně na úkor kvality rozhodnutí být nemělo, obě hodnoty je třeba vyvažovat. Cílem je spíše omezit výrazné excesy v rychlosti rozhodování. Současně chceme, aby byla sledována i kvalita rozhodnutí, a to jak v rámci kárných řízení, tak v rámci instančního přezkumu, kde zjišťujeme, která rozhodnutí justice finálně potvrdila, změnila či zrušila a kde šlo o excesy. Tyto údaje se dnes nesledují vůbec. Je třeba rozlišovat legitimní možnost jiného právního názoru, která je dána nezávislostí soudce, a na druhé straně exces, kdy soudce rozhoduje zjevně nelogicky či nedbá závazného právního názoru odvolacího soudu. Pro případy mimořádně složitých kauz zůstane možnost individuální úpravy rozvrhu práce, aby nebyla kvalita rozhodování ohrožena požadavky na rychlost.

V žádném případě nechceme zasahovat do nezávislosti justice či soudce jakkoliv dostávat pod tlak. To rozhodně není náš cíl a soudní statistiky k tomu nepovedou. Náš návrh vychází z rozhodnutí Ústavního soudu, který ve svých nálezech zdůraznil, že i soudní moc má být pod veřejnou kontrolou a že má být vykonávána transparentně. Pouhé shromáždění údajů o profesní činnosti soudce tedy nelze považovat za zásah do jeho nezávislosti.


Konkrétně Ústavní soud v nálezu II.ÚS 2672/07 ze dne 14. 2. 2008 uvedl:

Soudní řízení je tradičně postaveno na principu veřejnosti a ústavodárce význam tohoto principu zdůraznil tím, že jej zakotvil jak v čl. 96 odst. 2 Ústavy, tak v čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle nauky princip veřejnosti spočívá v tom, že soudnímu projednávání věci může být v zásadě kdokoliv přítomen, i osoba na daném případu bezprostředně nezainteresovaná, a sleduje jednak prvek kontroly činnosti soudů a jednak prvek prevence. Jinak řečeno, veřejnost jednání má především umožňovat kontrolu řádného výkonu soudnictví, posouzení "jak ze strany státu koná se spravedlnost", má zabraňovat "utajené", tzv. kabinetní justici. Ještě jinak řečeno, jde o všeobecný požadavek na transparentnost soudní moci.

Princip veřejnosti soudního řízení je třeba chápat jako východisko pro uplatňování dalších ústavně zaručených základních práv, na prvním místě práva na svobodu projevu v souvislosti s kritikou konkrétního fungování soudní moci.


Ústavní soud dále v nálezu I.ÚS 517/10 ze dne 15. 11. 2010 uvedl relevantní závěry:

ÚS dodává, že (v zásadě) na všem, co může souviset s fungováním moci ve státě (tedy i moci soudní), mohou mít jednotlivci i veřejnost legitimní zájem; jde o jejich informování a o svobodné utváření názorů (niterní aspekt jednotlivce, jeho seberealizace a rozvoj) a eventuálně o následné veřejné posuzování, tedy o veřejnou diskusi (vnější aspekt), což může působit jako veřejná kontrola činnosti státu. Fungování státní moci se jak jednotlivců, tak i celé veřejnosti přirozeně dotýká. Tedy, smyslem věci je umožnění participace občanské společnosti na věcech veřejných.

V ústavním státě suverénní lid legitimně chrání sám sebe i proti eventuálnímu nekvalifikovanému výkonu státní moci či proti jejímu zneužití (což nelze z povahy věci a priori vyloučit); to se týká i moci soudní. Koneckonců, též judikatura Evropského soudu pro lidská práva ustáleně označuje otázky spjaté s fungováním soudní moci za otázky obecného zájmu, které z toho titulu mohou být předmětem veřejného informování a posuzování (včetně kritiky).

Profesionální sféra (profesní minulost) soudce může souviset s realizací moci ve státě (s rozhodováním soudce). Přitom profesionální sféra včetně minulosti soudce se netýká jen úzce formálního výčtu dosud zastávaných profesních funkcí. Vše, co souvisí s fungováním justice, může být předmětem legitimního veřejného zájmu. Profesní (a tím i veřejnou) sféru naplňují (zásadně) veškeré aspekty osobnosti soudce objektivně způsobilé mít souvislost s výkonem jeho funkce.

Ano, návrh jsme v době přípravy v letech 2019-2021 neformálně konzultovali s vedením Soudcovské unie, předsedou Nejvyššího soudu, ministryní spravedlnosti a vedením Městského soudu v Praze. Jejich připomínky byly cenné a rádi bychom jim tímto poděkovali za jejich profesionální vhled. Některé jejich připomínky jsme zapracovali. Nechceme však, aby byli s projektem spojováni, protože za projekt neseme plnou odpovědnost my jako jeho autoři.

Ano. Například v Německu existuje tzv. systém výpočtu personálních požadavků soudních orgánů (německá zkratka PEBB§Y), který určuje, kolik času je potřeba pro každou činnost, aby bylo možné určit potřebný počet soudců, státních zástupců a soudních úředníků. Výpočetní systém PEBB§Y je založen na vzorci pro průměrnou dobu zpracování určité činnosti vyjádřenou v minutách. Každému typu činnosti je pak přiřazena určitá minutová dotace. Elektronický spis mají nejen v Německu, ale třeba i v rozlohou velmi podobném Rakousku. Problematice se detailně věnuje CEPEJ, tj. komise pro hodnocení efektivity justice, která doporučuje základním způsobem nastavit aspoň časové rámce, ve kterých mají soudy rozhodovat. V některých zemích, například Spojených státech amerických či Kanadě, pak existuje povinné zveřejňování počtu případů, které soudce projednává déle než 3 roky.

I odvolací soud se může mýlit, proto je lepší sledovat finální výstup justice (tedy po případném projednání Nejvyšším soudem a Ústavním soudem) a soustředit se na excesy než pouhou různorodost v právních názorech či volném hodnocení důkazů. Vzhledem k tzv. sendvičovému efektu, o kterém píše právní vědec David Kosař, kdy jsou vzhledem k vývoji po Sametové revoluci okresní a obvodní soudy a Ústavní soud obsazeny převážně soudci jmenovanými až po roce 1989 a na odvolacích krajských a především vrchních soudech a Nejvyšším soudě jsou soudci jmenovaní ještě za minulého režimu. Celkově vzato prostá metrika míry rušení rozhodnutí odvolacím soudem nemá úplně výpovědní hodnotu. Často se stává, že odvolací soud (krajský nebo vrchní) a dovolací Nejvyšší soud zruší rozhodnutí prvostupňového soudu, avšak Ústavní soud poté zruší tato rušící rozhodnutí. Do statistik tak lze zahrnout pouze taková rozhodnutí, která byla zrušena odvolací instancí, přičemž toto odvolací rozhodnutí nebylo zrušeno Nejvyšším soudem ani Ústavním soudem. Chybovost může být ovlivněna i pasivitou účastníků řízení. Zahrnutí pouze finálně potvrzených rozhodnutí umožňuje rizika špatně nastavené metriky minimalizovat.

Pravidelné hodnocení je u justice velmi složité, protože je zneužitelné k zásahům do nezávislosti, proto se k němu stavíme opatrně. Pravidelné hodnocení soudců může provádět skupina kompetentních expertů, která na to má dostatek času, kvalifikace a tréninku, aby tuto činnost mohli provádět dobře. Samozřejmě musí mít garantovanou nezávislost a případné postihy lze řešit pouze v kárném řízení. Nemělo by přitom jít o čistě formální proces, který se na Slovensku neosvědčil, ale spíše o vizity či sdílení zkušeností podle nizozemského modelu. Pouze opravdu zásadní problémy by měly být postoupeny kárnému navrhovateli, kterým je typicky předseda daného soudu, ke zvážení kárného návrhu. Vhodnou platformou pro konkrétní nastavení systému kvality by byla Rada pro soudnictví. Teze poslance Michálka k Radě pro soudnictví jsou dostupné zde.

U politiků tento systém již prakticky existuje. Například každý z poslanců má profil na webu psp.cz, kde je zveřejněna jeho fotografie, datum narození, politická příslušnost, všechna jeho vystoupení v rozpravě, všechny jeho pozměňovací návrhy, jeho absence či jeho hlasování. Požadavek, aby politici začali u sebe je zcela legitimní. Je však třeba dodat, že politici za svou práci skládají účty voličům každé 4 roky. U soudců je koncept odpovědnosti složitější, protože jsou ve své práci nezávislí a odpovídají pouze za kárná provinění, nicméně komplexní zachycení jejich práce v soudních statistikách může pomoci odhalit kárná provinění, která spočívají v průtazích či v nezákonných rozhodnutích.

Vytváříme grafy vzešlé z dostatečného množství dat, přičemž z nich nelze vyčíst nic o osobních údajích účastníků řízení.

Rok narození uvádíme pro snazší identifikaci soudce, aby například nedošlo k záměně jmenovců. Přičemž rok narození není pro soudce jakožto ústavního činitele údajem neúměrně zasahujícím do jeho soukromí. Tento údaj považujeme za nezbytný pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e) GDPR. Navíc se jedná o zpřesňující údaj, který usnadní například vyhledání soudce v obchodním rejstříku, aby nedocházelo k záměnám například při prověřování možného střetu zájmů.

Fotografie je uvedena pouze u soudců, kteří vykonávají či v minulosti vykonávali funkcionářskou funkci, tedy byli předsedou nebo místopředsedou soudu.

Při prezentaci nám nešlo o to, abychom nasměrovali pozornost ke konkrétnímu člověku, ale k tomu, jak nástroj funguje. Proto jsou úvodní údaje rozostřené, aby prototyp nebyl na první pohled personifikován. Je jasné, že pro názornost jsme vyšli z příkladu konkrétního soudce, u kterého jsme chtěli získat komplexní pohled na jeho činnost a jehož činnost byla pod drobnohledem kárného soudu. Naším cílem ovšem není přitahovat pozornost ke konkrétnímu soudci, ale propagovat potřebné změny pro zlepšení systému.

Získání dat bylo poměrně obtížné. Data o rychlosti řízení u konkrétních soudců neexistují, proto jsme je museli za 20 tis. Kč koupit u firmy, kterou už štvalo čekat léta na soudní rozsudky a  udělala si vlastní databázi. Tato vstupní data zpracoval náš kolega poslanec František Navrkal, který je expert na datovou analytiku. Data o míře rušení soudních rozhodnutí jsme získali na základě zákona o svobodném přístupu k informacím od Okresního soudu pro Prahu 1 a zaplatili jsme náklady na jejich sestavení 13 tis. Kč. Grafické zpracování prezentace nás stálo cca 80 tis. Kč včetně návrhu.

chart.svg

Inspirujeme se Německem, kde existuje tzv. systém výpočtu personálních požadavků soudních orgánů (německá zkratka PEBB§Y). Ten určuje, kolik času je potřeba pro každou činnost, aby bylo možné určit potřebný počet soudců, státních zástupců a soudních úředníků. Systém PEBB§Y je založen na vzorci pro průměrnou dobu zpracování určité činnosti vyjádřenou v minutách. Vždy se tedy srovnává stejný typ úkonu v rámci soudní soustavy a kategorizace dané věci.

clock.svg

U nás aktuálně nepotřebujeme, aby každému typu činnosti byla přiřazena určitá minutová dotace, jako to mají v Německu. Zaměřme se alespoň prozatím na poznání aktuálního stavu věcí, které se již dnes evidují. Aby bylo měření délky řízení spravedlivější, lze zohlednit prodlevy a obstrukce způsobené účastníky řízení, prodlevy způsobené znalci a samozřejmě různé stupně řízení. Současně musí být u každého srovnání systémem zaručeno, že se srovnává srovnatelné, tedy stejný typ věci. Důležité je také pohlídat, že je rozsah dostatečně velký, aby bylo srovnání relevantní a  případná zjištění byla statisticky významná. Co tím získáme? Budeme vědět, zda je rychlost ve statistické toleranci či je soudce statisticky významně rychlejší či pomalejší.